Teplice + Roudnice n. Labem

V pátek 22.5. jsme o síle čtyř mužů a jedné křepelky po 17 hod. vyrazili směr Teplice. Jeli jsme podpořit naší účastí Teplický maraton pořádaný tamním oddílem. Po cestě jsme si asi 5 km před Teplicema zajistili ubytování ve vsi Bořislav ( Bořík ), která se nachází pod známým kopcem "Milešovka". V teplicích jsme nebloudili a najisto trefili ke kuželně. Poněvadž do našeho startu bylo spousta času, šli jsme okouknout lázeňskou část Teplic. Po krátké obhlídce staré lázeňské části města jsme se usadili na zahrádce penzionu-restaurace "U kozičky". Obsluha trochu vázla, ale pivo měli dobré, ale tatarák jsme si již objednat nestihli a tak jsme vzali zavděk alespoň česnečkou.

Ve 21 hod. jsme podle plánu nastoupili na dráhy. Mirek nás už cestou strašil že to zde moc nepadá a tak jsme čekali jak to s námi dopadne. Naše výkony  byly nakonec slušné a vyrovnané. Nejlepší byl Martin Hr. výkonem 498, Mirek Hl. 486, Jirka Šť. 482 a Václav Hr. 478 shozených kuželek.

Do penzionu jsme dorazili někdy před půlnocí. Naproti v hospůdce "Na rafandě" jsme své výkony zapili, zhodnotili a Václav zaplatil, neb po cestě do Teplic prohlásil "čurda platí jedno pivo každému". To však nevěděl a ani v to nedoufal, že by to byl on.

Naše výkony můžete posoudit v přílohách: Maraton Teplice 2009-statistika.doc (33,5 kB)   Maraton vysledky.xls (35 kB)

 V sobotu ráno jsme posnídali v bistru na benzince a pokračovali směrem domů. Cestou jsme se zastavili v Roudnici n. Labem. Tam jsme se zůčastnili turnaje o Pořipský pohár, pořádaný tamním oddílem. Buhužel zrovna na tento den prováděli v kuželníku revizi elektroinstalace a tak jsme asi hodinku čekali. V první dvojici nastoupil Jirka s Václavem. Oproti včerejšku to krásně padalo a tak čtyřstovka neměl být problém. Václava všek zradilo koleno, a tak shodil jen 393 kuželek. Já byl na tom o poznání lépe, 426 poražených kuželek. Ve druhé dvojici Mirek 416 poražených kuželek a Martin 426 poražených kuželek.

Výsledky tohoto turnaje budou přiloženy později, až bude celý turnaj ukončen, my byli jedni z prvních.

Jirka Š.